Jak jsem se ocitl u dvounožců

Tak začínám své vyprávění, a protože si toho z dětství pamatuji pramálo budu se snažit vylíčit nejdůležitější momenty mého života, co možná nejpřesněji s pomocí maminky a tatínka.                 Abyste si nemysleli, že ještě žiji u mých psích rodičů… víte mou psí maminku si už nepamatuji. Když jsem se narodil bylo na světě teploučko, ale nic zvláštního jsem kolem sebe nepozoroval. Bráškové a sestřičky se přicucli k mamince a já nezůstal pozadu.                                                                                                        Jenže pak už ani nevím co se stalo a já se ocitl na ulici a úplně sám. Byl jsem maličký. Proto si už nepamatuji proč mi to ti lidé udělali, ale vím, že mi byla zima a měl jsem hlad. Všude kolem bylo bílo a chladno. Nikde nic k snědku. Plakal jsem a cítil se sám a opuštěný.                                                                                                        A pak se objevili dvounožci, co mě odnesli do vyhřáté místnosti. Řekli mi, že se budu jmenovat Jenda, načež jsem ocáskem zavrtěl na souhlas. Vysvětlili mi, že místo kam mě zavezli se jmenuje útulek a budu tam čekat na své adoptivní lidské rodiče. Slyšel jsem, že mě budou muset očkovat. Netušil jsem, co to znamená. „ Co to se mnou chtějí provádět, “ myslel jsem si. Ucítil jsem píchnutí, ale bylo mi vysvětleno, že je to pro zdraví a tak jsem ani neprotestoval. Byl jsem promrzlý a vyčerpaný, takže jsem vlastně neměl ani sílu protestovat. Nevěděl jsem co se to děje. Vzali si takovou krabičku a řekli, že mě vyfotí, aby si mě někdo mohl vybrat. Nechápal jsem jak si mě někdo může z té krabičky vybrat, když v ní nejsem, ale to už jsem nechal na nich. Dali mi najíst a napít, vykoupali mě… brrrr… a pak mě uložili do teplé místnosti, aby mi nebyla zima.